Poradna

TESTOPIS - jižní Itálie v zimě - test motorek a výbavy

V tomto pokračování TESTOPISU se již nedočteš běžný cestovatelský popis - odkud, kam, přes jaké vesnice, kolik kilometrů denně, co jsme kde viděli, jedli a s kým se kde fotili. Tento TESTOPIS je zaměřen na bezpečnost jízdy na motorkách, na vhodnost použití různých motorek v různém prostředí a jízdních režimech, na vhodnou a bezpečnou výstroj a výzbroj a na pohledy různých typů motorkářů s různými motocyklovými zkušenostmi. Nejedná se o PR, popisujeme tu pouze vlastní pohledy a pocity.
PPP - přejeme příjemné počtení!:o)

Cesta:

Týden po pobřeží a v horách jižní Itálie, bez plánu - každý den na blind

Termín: od 13.1. (pátek třináctýho:o)) do 20.1.2012

Přeprava motorek a účastníků: dodávkou pod Řím, tam pak po vlastní ose, zpět dodávkou

Počasí: 0 – 13 st. C, většinou slunečno

Ujeto: 1400 km

Struktura cest: 25 % dálnice (Ø 110 km/h), 40 % pobřežní a horské klikatice (Ø 50 km/h), 25 % běžné silnice (Ø 60 km/h), 10 % terén (Ø 30 km/h)

Účastníci:

Míra Lisý, alias „Lisák, mistr motocyklového umění, nepřítel chladu a zimy“, 42 let, zakladatel a instruktor projektu BEZPEČNĚ NA MOTORCE S MÍROU LISÝM, na motorkách od narození, na šlapačkách a v terénu na světové úrovni přes 20 let

Roman Jakovec, alias „Jawáč, fotič a pisálek, zatáčkový závislák“, 42 let, obch. manažer projektu BNM, na velkých motorkách přes 100 tis. km, amatérský okruhový jezdec

Egon Kulhánek, alias „mozek zájezdu, navigátor-džípíeska“, 46 let, producent a divadelní říďa, věčný motocyklový sebezdokonalovatel, organizátor a účastník známých světových motoexpedic

Technika, výbava:

Motorky: YAMAHA Fazer 8, YAMAHA XT660Z Ténéré – půjčeno od YAMAHA ČR - vřelý a velký DÍK!!

a Egonovo BMW R 1200GS (záměrně v článku vynecháváme Egonovo hodnocení jeho výbavy a jeho BMW, neboť by dal vždy a za všech okolností své výbavě jedničky s hvězdičkouJ)

Oblečení: cestovatelské textilní s cordurou, membránou, tepelnou vložkou a certifikovanými chrániči – Míra a Roman PSÍ HUBÍK - rovněž vřelý a velký DÍK!!, Egon STADLER

Ostatní výbava: pouze kvalitní - páteřáky, helmy, rukavice letní+zimní, obuv Daytona, brašny a tankvaky Givi, kufry Touratech

Jak „expedice“ vznikla

Týden po silvestru vyslovil Egon myšlenku „zima na pytel, co si vyjet s motorkama za teplem? Viděl bych to někam na jih a odjezd za týden!“. A jelikož jsem pro každou bláznivou výzvu, odvětil jsem „skvělý nápad, akorát nemáme v čem a na čem - ale jedeme!“. Od Egona následovalo několik nevěřícných pohledů, ode mě pár telefonů po partnerech BNM, kdo má k dispozici v tuto motorkářsky mrtvou dobu jaké teplé vybavení a vhodné motorky. A ač tomu všichni kolem nevěřili, 2 dny před odjezdem jsme si byli převzít bezpečné cestovatelské drtiče větru, deště a mrazu u PSÍ Hubíků a drtiče kilometrů u YAMAHY ČR. A jelikož se motorkám věnujeme teď už hlavně profesionálně, během cesty jsme prověřili v různých podmínkách účinnost motovýbavy, zjistili vhodnost motorek v různém prostředí a pro jaké jezdce. A hlavně popsali bezpečné a nebezpečné situace v tamním běžném provozu.

TEST výbavy a techniky - na dálnicích

Míra jako enduro živel usedl jako první na Ténérku, já na Fazera a vyjeli jsme na 200 km dlouhý dálniční přejezd, před nímž jsme lamentovali - nebude ten Fazer na mojí 178 cm výšku, 110 kg maličkost a po 40 tis. km na své současné Hayabuse, s jeho 106 koňmi a 82 Nm slabý čajíček? Nebudou z něj, stejně jako z Busy, bolet záda a zápěstí? A co 48 koňová Ténérka a dálnice..? A protože jsme v životě už sedlali mnoho strojů, obávali jsme se lehkého neohromení a neadrenalinu.

Fazer 8 naše šedé teorie však vymazal okamžitě po nasednutí, jakoby ho yamaží konstruktéři vymodelovali přímo mně na tělo a přitom i současně na tělo o 25 kg lehčímu a o 10 cm vyššímu Mírovi. Posez velmi příjemný a na zápěstí nenáročný, ovladatelnost stroje neskutečně lehká a snadná a podvozek, jak z říše okruhových a přitom současně i měkce endurových snů. Sametová a skvěle odstupňovaná převodovka je pecka! Snad jediný zápor Fazera není ani tak chybou Fazera, protože šíře mých ramen není zrovna v japonské státní normě a tak jsem vyřešil občasný ostrý poryv do nich okruhovou polohou ležícího střelce.

Ténéré 660Z - Míra byl s bahňáckou povahou stroje celkem spokojen, mně jako silničáři tenhle čtyřdobý jednobuch na dálnici připadal jako vysoká tvrdá koza z tělocvičny, která mi na každém dálničním kilometru neustále omílala „vem už mě konečně na normální silnice nebo do lehkého terénu nebo tě vyklepu, unudím k smrti a protočím pravé zápěstí kolem osy“. Což však neplatí pro ostatní silnice a cesty níže popsané - pro Ténéré skutečně určené.

Hodnocení pro dálnice (jako ve škole) - využití motorek a výbavy vs. své potřeby:

- Míra: Fazer 1-, Ténéré 2, oblečení PSÍ Hubík 1 (vč. tepelné vložky)

- Roman: Fazer 1, Ténéré 2-, oblečení PSÍ Hubík 1 (bez tepelné vložky)

Bezpečnost a nástrahy dálnic

Povrch zcela rovný (šok z našich dálnic obrovský), koleje po kamionech neexistují, řidiči sice absolutně neblikají a přejíždějí z pruhu do pruhu jak pomatenci, což ale paradoxně nepřináší nebezpečné situace, protože se k sobě chovají ohleduplně a slušně - stačí tak málo! Jiná větší nebezpečí ti při takto rovné jízdě snad nehrozí.

TEST výbavy a techniky – v horských a pobřežních klikaticích

Po příjezdu na toužebně očekávané kroucenky se nám všem roztáhly úsměvy jak malým harantům na kolotoči. Najednou jsme nevěděli, jestli se dřív věnovat jízdním situacím a cestopisu nebo se kochat krásami pobřežních měst, nekonečným mořem nebo fascinujícími horami… Zpátky na zem a k práci.

V klikaticích ve mně, jako v okruhovém nadšenci, několikrát bafly saze a párkrát se rozhodl na Fazeru nerespektovat naše společné tempo v grupě. Což se paradoxně nestalo osudné právě mně, ale Egonovi - na bezdůvodně a neočekávaně kluzkém asfaltu, kterých čeká na motorkáře v přímořských a horských oblastech mnoho. A to si zapiš za uši tlustým fixem! V pravoúhlé zatáčce při sjezdu z kopce mu nepomohly ani elektroničtí pomocníci jinak úžasného GéeSa a bez varování poznal v 50 km/hod. tvrdost místní komunikace na vlastní kůži. Díky super bezpečnému (a drahému) motooděvu se naštěstí Egonovi nestalo nic (až na pár trhanců na něm) a motorce díky ochranným doplňkům (až na pár škrábanců na nich) rovněž ne. Štěstí hold přeje připraveným! Snad nemusím psát o tom, že jsme se všichni poté zklidnili na mnoho kiláků až pod hranici bezpečné meze a zadkem jsme v tu chvíli mohli štípat hřebíky...

Stejně i tady vyneseme do nebes opět Fazera. Přesné vedení, lehké ovládání, obzvláště v kroucenkách a při neustálém řazení jeho strojově přesnou a dokonale odstupňovanou převodovku. A co se týká výkonu motoru, naprosto by pro tyto účely vzhledem k průměrné dosažené rychlosti stačil i poloviční, neboť 48 koní Ténérky zde konalo práci již dostatečnou. A když jsme u Ténérky, mě, jako enduro amatéra, právě tady oproti dálnici neuvěřitelně bavila! Do vraceček to občas chtělo krosově na jedničku a přes vnitřní nohu, ale díky Lisákovi jsem tuto finesu zvládl rychle.

Hodnocení pro horské a pobřežní klikatice - využití motorek a výbavy vs. své potřeby:

- Míra: Fazer 1-, Ténéré 2, oblečení PSÍ Hubík 1 (vč. tepelné vložky)

- Roman: Fazer 1, Ténéré 2, oblečení PSÍ Hubík 1 (jen pod 5 st. vč. tepelné vložky)

Bezpečnost a nástrahy pobřežních klikatic

Povrch opět zcela rovný (další šok z našich silnic), silničky jsou však velmi úzké a nepřehledné, tzn. předvídat tu musíš snad 100x víc, než na přehledné silnici. Zpoza zatáček se vynořují na štorc přes celou šířku autobusy a náklaďáky, jezdit přes půlící pruh je tu normální a běžné, za nepřehlednou zatáčkou si najednou povídají v tvém pruhu 2 místňáci z auta do auta nebo tam odpočívá pes. A opět – i tady se nebliká!

A i zde platí – NIKDY SE NESPOLÉHEJ NA TO, ŽE ASFALT POD TEBOU NEKLOUŽE! Obzvláště se změnou teplot u moře a v horách se během chvilky stává z dobře přilnavého povrchu ojíněná totální klouzačka a ze špatně adhezního povrchu dobře adhezní. Nebezpečí velké čeká v tunelech a za nimi, kdy v nich jednak není moc vidět a s černým plégem už vůbec ne, ale hlavně - je v nich mnohem nižší teplota než okolní, takže povrch v nich je téměř vždy kluzký. A nebezpečí největší? Za tunelem čekej klidně i čistý led, takže choutky na předjetí kamionu ihned po vyjetí posuň až do fáze, kdy si budeš jist, po čem jedeš. Prostě je lepší ničemu nevěřit a spíš držet pravé zápěstí na uzdě.

TEST výbavy a techniky – na ostatních silnicích a necestách

Díky Egonově navigaci, kterou jsem zpočátku posměšně komentoval „páprdovským vehementem“, nás vítr zavál i na místa, která by nás podle mapy navštívit nenapadlo. A to do superprudkých uliček, silniček a na horské nezpevněné cesty, široké tak na jednu motorku s kufry, kde jsme občas potkali pouze místního horala v traktoru nebo chovnou zvěř na cestě z pastviny.

A co motorky a my? Ténéré jasný vítěz tohoto jízdního stylu, v Mírovo profesionálních tlapách i mnohokrát po zadním za hranou fyzikálních zákonů nebo v brutálním driftu, a to i v místech, kdy já přiléhal přední část Fazera vlastní vahou, aby se náhodou samovolně nepřevrhl dozadu... Lisák prostě umí a umí se i bavitJ

Fazer v těchto podmínkách překvapil podvozkem zvládajícím i rozbité silničky, na podmínky cesťáka až výtečně, horší už to bylo s výše vychvalovanou převodovkou, která prostě na stoupání 20 a víc procent není logicky stavěná a nic než jednička tu nefunguje, i když neustále olizuje červené pole. Fazer odvedl práci poctivého dělníka, Ténéré však bylo dělníkem zkušenějším, šikovnějším a pracovitějším.

Hodnocení pro cesty a necesty - využití motorek a výbavy vs. své potřeby:

- Míra: Fazer 2-, Ténéré 1, oblečení PSÍ Hubík 1 (vč. tepelné vložky)

- Roman: Fazer 2, Ténéré 1-, oblečení PSÍ Hubík 1 (jen pod 5 st. vč. tepelné vložky)

Bezpečnost a nástrahy ostatních cest a necest

Povrch těch nejzapadlejších cest a uliček je mnohde lepší, než na našich silnicích 1. třídy(!), užili jsme si ale i výmoly, štěrk a prach – asi jako na naší silnici 3. třídy, takže nic neobvyklého. Opět i tady musíš předvídat, obzvláště zvířata jsou tu doma, a proto se na ležící krávu přes silnici nebo pochodující stádo koz nemůžeš zlobit a až se prostě zvednou a odejdou, tak to tak budeJ. Nízké teploty v horách přinášejí se stopro pravděpodobností v tuto roční dobu četná místa klouzaček a dokonce i ledu jak zrcadlo. S chladnou hlavou a dlouholetými zkušenostmi se jedná o dokonalý adrenalin, jako začátečník můžeš dojet na nezkušenost a nevyježděnost.

Shrnutí účelu cesty

Velmi důležitá zkušenost - nikdy nespoléhej na to, že i čistý podklad a za běžné teploty neklouže! Klouže mnohde a neočekávaně a i odbornými měřeními je dokázáno, že některý asfalt (nejen v přímořských oblastech, ale i u nás) má kluzné vlastnosti podobné uježděnému sněhu a klouže bez varování! A to světlý i tmavý – nelze tedy vizuálně rozeznat klouzavý od přilnavého. Proto jezdi vždy na naprostou jistotu!

Při výběru motorky pro podobné cestování nezáleží na co největším počtu koní a krouťáku. Zkušený jezdec si bohatě vystačí i s 50-100 koňovou motorkou, začínajícímu jezdci odvede nejlepší práci motorka výkonově i poloviční. A dokud jako začátečník nezvládneš svůj „slabý“ stroj stoprocentně ve všech jízdních režimech, na silnější nelez! Nebudeš nebezpečný nejen sobě, ale i ostatním.

Tak, jako se mně zdál Fazer TEN pravý pro uspokojení všech mých potřeb na podobném výletu, Mírovi se zdála ideální Ténéré a Egonovi samozřejmě jeho BMW.

A přitom jsme si zajezdili všichni stejně, po stejné trase, se stejnými zážitky. Proto univerzálním doporučením k výběru motorky posloužit nemůžeme.

Co se týká bezpečné výbavy, je skutečně důležité pořídit si co nejkvalitnější! Vybírej vždy co nejfunkčnější a nejbezpečnější a pokud možno bez ohledu na cenu, tzn. obecně a komerčně vzato spíše nákladnější. Echt česká výroba a dlouho zavedená značka je určitě zárukou kvality. U motovýbavy platí dvojnásob, že cena téměř vždy určuje kvalitu! Zdraví máš jen jedno a skuhrat nad tím, že sis pořídil levnou věc (kterou navíc tam někde daleko pravděpodobně vyráběly chudé děti..) a až poté, co ležíš rozvěšen v nemocnici, je pozdě. Investice do pasivní ochrany motorky se rovněž vyplatí.

A jaký z námi ježděných strojů bychom doporučili na podobný výlet jakému jezdci a jak obstála výbava?

Ténéré 660 je díky své výkonové nezáludnosti určitě dobrá volba i pro méně zkušené jezdce, je však dobré mít alespoň cestovně-endurové zkušenosti. Zkušený jezdec se s ní vyblbne dosyta, zažije s ní i její limity. Je určena na jakékoli silnice a čím členitější a hravější, tím lepší. Na úplně rozbitých si to chce pohrát s přiměkčením pružení, jinak hrozí poctivé naklepání řízků. Díky své mrštnosti hravě zvládne při klidné jízdě ve městě bezpečný vyhýbací manévr před náhlou překážkou.

Fazer 8 je motorka spíše pro zkušenějšího pilota s mnoha najetými kilometry, který se do něj zamiluje jak na krátkých výletech po klikaticích, tak při dlouhých přejezdech po hájvejích a kterému odvede celkovou práci víc než výtečnou. Dokonce se na něm sveze bez újmy na meziobratlových ploténkách i na hodně rozbitých cestách. Emoce stroje jsou tu však vykoupeny pohodlím. Méně zkušený a vyježděný řidič Fazera díky výkonové nesplašenosti rovněž může zvládnout, ale… Jak uvádím výše – až zvládneš postupně všechny kubatury od píky jistě a bezpečně, teprve potom si pořiď Fazera 8 a motorky jemu podobné. Teprve pak ti budou víc než dobrým pánem.

PSÍ HUBÍK, jejich na míru šité oblečení můžeme z vlastních mnohaletých zkušeností doporučit úplně všem jezdcům:

* textilní s cordurou – cestovatelům na krátké i dlouhé výlety (v létě oblečení skvěle profukuje přes svojí „dýchací“ vrstvu a další ventilační otvory a vehementy a když je zima či dokonce mráz, člověk vepne během pár sekund zateplenou vložku a cítí se jak v peřině)

* kožené – cestovatelům a samozřejmě supersportařům a okruhákům (na dlouhých cestách je v létě v kůži sice vedro a v zimě chlad, ale jedná se o nejbezpečnější dosud vynalezené motocyklové oblečení, takže zvážení jestli kůži nebo textil necháme na každém...)

Takové pohodlí při dlouhých cestách jsme ještě v jiném oblečení nezažili, bezpečnost je u PSÍ na 1. místě a kvalita zpracování tlumačovských šikovných rukou 100%!! A když člověk náhodou něco prodře či rozbije, stačí zaskočit k „psíčkům“ a za pár dnů je vše opraveno...co chtít víc!!!

My na další delší cesty pojedeme opět v textilním oblečení PSÍ v kombinaci s koženými partiemi v oblastech možného oděru!