Kdo je Míra
Míra Lisý je jedinečný specialista na bezpečnou jízdu na motorce v ČR
- autor speciální výukové metodiky, a to na základě zkušeností z obdobných kurzů v Rakousku a Německu
- 11ti násobný mistr ČR a vicemistr Evropy v mototrialu
- skvělý člověk a kamarád
Pár slov Míry Lisého
Mám takové obyčejné, ale krásné životní motto: „Dělat to, co mě baví a mít radost z dobře odvedené práce“. Možná to zní jako klišé, ale já tomu věřím a doufám, že nejsem jediný :-).
Když jsem skončil svoji sportovní kariéru a přežil všechny rodinné útrapy, zjistil jsem, že chci dělat něco, co bude dělat lidem radost a přitom to bude i trochu záslužné. A protože co opravdu umím, je jezdit na motorce, rozhodl jsem svoji práci zaměřit tímto směrem.
Přestože se už víc než 12 let živím hlavně prodejem olejů Repsol, tak práce s motorkou při Motoshow je to, co mně opravdu naplňuje. Jsem šťastný, když vidím na svých divácích, že jsou nadšení, mají radost v očích a dobrou náladu. Ale protože všichni stárneme, tak i moje tělo mi dává najevo, že je čas začít se zaměřovat i na práci míň fyzicky náročnou.
A proto jsem se rozhodl upnout všechny svoje síly na výuku bezpečné jízdy na motorce. Cítím v tom obrovský potenciál a tak trochu i svoji povinnost předat své zkušenosti dál. Už několik let učím a školím v různých firmách nebo točím pro TV pořady o bezpečné jízdě.
Od letoška je projekt „BEZPEČNĚ NA MOTORCE s Mírou Lisým“ moje aktivita číslo jedna a vkládám do ní všechnu svoji sílu a naději, že pomůže. Když vidím, kolik lidí v podstatě vůbec neovládá svoji motorku a kolik umírá motorkářů, tak v kurzech bezpečné jízdy cítím obrovský smysl.
A protože je to práce s motorkou a s lidmi, tak i já budu konečně mít maximálně dobrý pocit z dobře odvedené práce a třeba při tom pomůžu i zachránit někomu život.
JEZDĚTE S MÍROU!
Váš Míra Lisý



Něco málo z historie, aneb jak se to všechno přihodilo...
Táta jezdil motokros a díky tomu jsem k motorkám a ke sportu neměl tak daleko. Někdy v pěti letech jsem odložil malou motorku a dalších pět, sedm let jsem motorky nechtěl ani vidět. Potom ale přišla osudová náhoda, ve škole jsem spadl z bradel a zlomil si páteř. Doktoři mě zachránili a důrazně upozornili, že musím intenzivně rehabilitovat. Nejlépe na kole silničním. Zvolil jsem cyklotrialové. A začalo se závodit!! Z něj už pak byl jen krůček k prvnímu trialovému motocyklu, padesátce Fantic. V roce 1984 jsem vstoupil do krajského přeboru a celkově zvítězil. Bylo rozhodnuto. Pak už jsem sbíral jen triumfy.
V roce 1986 jsem získal první titul mistrovství republiky seniorů v trialu, v roce 1987 přišla tovární Jawa 250, v roce 1989 Aprilia, půjčená po revoluci od našeho známého z Itálie.
Začal jsem jezdit svět a posléze i Evropu. V roce 1992 zajel třetí místo v Evropě, což byl můj vrchol. Za umístění jsem nebyl příliš ohodnocen, medaile se dokonce ztratila, teprve po půl roce doputovala z Belgie k nám. Tehdejší funkcionáři to špatně vyřídili a od té doby jsem neměl ani slušné podmínky. Vytrácela se motivace a horšily se výsledky. Další rok to bylo šesté místo, pak jedenácté, až jsem v roce 1996 odešel z prvního místa MČR v Německu a definitivně skončil se závody. Celkem jsem získal deset titulů mistra republiky a jeden na prvním halovém MČR v Děčíně.









